Loreta's Screem

pondělí, července 24, 2006

Feťáci a socky, jo a ještě kriminálníci

Být single po tolika letech sdílení prostoru a času v páru je dost změna. Má to negativní podobu v podezřelých pátečních večerech, kdy se jeden cítí jako stará plechovka, ale zase se to rapidně zlepšuje o sobotách, kdy je stále ten samý plechovka absolutním pánem času.
Takže jsem přečkal páteční večer solidně podpořen civkou a vrhl jsem se do soboty. Kromě hobby zaležitostí jsem měl šábes oslavit stavbou Honezovic stanu. Si asi říkáte, že blbnu, že stan se vlastně staví v nulovém čase. Né tenhle. Tahle věc velikosti Tádžmahálu nám dala zabrat.
Jenda to vysypal na trávu vedle auta a už jsme nevěřili. Mrtě trubek, podlážek a dalších věcí. Nicméně ve chvíli, kdy jsme sehnali šest pomocníků, kteří různě drželi trubky, jsme měli vyhráno. Třípokojový stan, no, dobře dva plus garáž, jsme postavili asi za dvě hodiny úporné práce a já se velmi solidně spálil.
Píšu o stavbě, ale nějak jsem vynechal důvody. A taky o místě není ani slovo. Je zapotřebí tyto informace propojit. Megastan se vztyčil u Opaťáku, páč tam v podvečer byl plánován hácéčkový minifesťák.
Den pokračoval příjemně ke svému závěru a já se spálenými zády přijel na akci. Honéz byl nadšen z figur, které tam potkával a se kterými se zjevně dobře znal. Dle jeho slov samé fetky, socky a kriminálníci. Tak jako jo, každej tam byl jak obrázek. Kérka jsem si radši prohlížel z povzdálí, páč jsem se obával o čumák.
Muzika byla hustá jak med lesních včel a pivo mělo pokojovou teplotu. Tak jsem si radši dal i klobásu. Po několika panácích dost odporného alkoholu se světovou značkou Brandy jsem se začal i bavit s místními. Vlastně to byla taková dost uzavřená společnost. V jedenáct ukázněně zmlkla kapela a už se jen interně rokovalo a dost chlastalo. Hovor v malém kroužku s Juanou pološílenou, polonalomeným Honézem a impresionistickým párem Lucka a Petr mě vyčerpával. Když o tom tak přemýšlím, tak si vlastně ani moc nepamatuju o čem, jestli vůbec o něčem, jsme mluvili. Sdílení prostoru, času, reality a alkoholu.
Chvíli po půlnoci, teda já si pamatuju jen že bylo po půlnoci, v tu chvíli věřím, jsem zapnul autopilota a v družné konverzaci s Juanou jsem naskočil na kolo. Pak už jen domov, válenda a ráno kocovina.

Podle zpráv jsem odjel zcela akorát, neb "padla facka na bále". A každý z těch chlapců byl větší než já, víc osvalenější a rozhodně víc ožralej. Tak si říkám, že to byla klika.

Důležitý je ale ten kontrast. Kravský život kancelářeské krysy tady a tam ty feťáci, socky a kriminálníci. Možná jsem se v tý škole učil nějak moc...

pátek, července 21, 2006

Krvavé maso s nabídkou kvalitního sexu

Po středečním komunikačním nezdaru, který se ale přehoupl v solidní gay večer s tatarákem se nám včera povedlo domluvit večeři tak, aby dorazili všichni pozvaní.
Jana přivedla svojí kamarádku a ta přivedla i svoji mladší sestru. Veskrze dobrý začátek.
No, ale pak se to posralo.
Kamarádka se slovenskou mutací jména Kristýna (sic!) se byla tak extrémně znuděná, že jsem si pod fousy mumlal Ty seš dneska zase divná, jestli nemáš krámy. Její sestra, mladší sestra na sobě prokazovala odlehčené známky punku, ale hlavně vypadala na to, že chce spát, je hluchá a stěží reaguje na světlo.
Tyhle nudny panny se rozhodly, že v podstatě buď nejí nebo jen pizzu, takže jsme opustili prostory Legendy (ahoj tataráku) a přemístili se do jiné, ale dost fajne, hospůdky.
Ožiovací pokusy nikam nevedli, takže jsme si užívali kolegiální večer ve třech a občas probudily ty můry. Na chvilku.
Poslední bloody mary ve mě probudila chlípné myšlenky, takže jsem začal přemýšlet, zda se za maskou totálního unudění Kristíny (to je ta mutace!) neschovává vášnivá ženská, ale došel jsem k závěru, že to je asi tak stejná pravděpodobnost, jako že mám na zahrádce uranovej důl a rozhodl se radši zaplatit.
Pavel dostal dobrý nápad (navštívíme biograph), no dejme tomu, že alespoň zajímavý nápad, že Dominika (spící mladší sestra) je neuvěřitelně fotogenická. Nepochopil jsem to, ale aspoň mě to pobavilo. Tudíž byl tento dýchánek ukončen milosrdným metrem a já můžu být jen zvědav, jak dopadnou Pavlovi světlokreslící snahy.

středa, září 08, 2004

Odhadci nemovitostí v Čechách

Sem tam se stane, že někdo umře. Nikdy to není nic veselého. Vždy je to ztráta. A vždy je to byrokracie. Přeskočím-li všechny peripetie, tak jsem se protloukl až ke kroku v dědickém řízení zvaném odhad nemovitosti. Stát si chce jakožto správná hiena urvat nějakou část na dědictví a tak nám přikazuje nechat si jeho drábem spočítat hodnotu dědictví. Copak nechat, ale hlavně si to musíme i zaplatit.
Těžko se vrchnosti vzpírat a tak jsem podvolil a kontaktoval na "doporučení" známých profesionálního odhadce. Nemají to těžké, odhadování asi jednoho neuživí a tak jsou to zhusta realitní makléři. A těm se naopak vede moc dobře, takže s potenciálním klientem zacházejí velmi socialisticky.
Long story short. Asi měsíc mě milý pan Schwartzbach krmil historkami o tom, že neví kde mu hlava stojí a pak mi došla trpělivost. Na barák se již dávno šel podívat a bylo zapotřebí jen sepsat papír a opatřit ho potřbným beranem. Zjevně práce na minimálně další měsíc. Takže jsem se pokusil domluvit na dalším, tentokrát dost blízkém a konkrétním termínu. Nesouhlas úředníkův a můj údiv, že si nechá již takřka hotovou zakázku utéct.
No a v úterý se pojedu s jiným odhadcem podívat zase na ten barák. Nechci to zakřiknout, ale přišel mi, alespoň po telefonu o poznání spolehlivější. Ale vím, jsem optimista.

pátek, září 03, 2004

Další den v učení

Zatím co v minulých dnech jsem se jen seznamoval se základy magie, podepisoval prohlašení o nezneužití budoucích znalostí a cvičil základní kouzlo Krýejtmadžiklajt, tak dnes jsem pokročil. Světlo už mi jde a tak mi muj šéf-mistr-učitel ukázal jak na Fajrból a Flejmšíld. Moc mi toho k tomu neřekl a nechal mě v učení pěkně plácat. Plamínky mi už lítaj i z uší a samotná ohnivá práce stojí, nebo se přinejlepším vleče.
Ale řikám si, že není zas až tak spěchat. Zlaťáky naskakují sice pomalu ale jistě. A né, že bych je už neměl dopředu utracené. Každý nejmíň třikrát.