Loreta's Screem

středa, září 08, 2004

Odhadci nemovitostí v Čechách

Sem tam se stane, že někdo umře. Nikdy to není nic veselého. Vždy je to ztráta. A vždy je to byrokracie. Přeskočím-li všechny peripetie, tak jsem se protloukl až ke kroku v dědickém řízení zvaném odhad nemovitosti. Stát si chce jakožto správná hiena urvat nějakou část na dědictví a tak nám přikazuje nechat si jeho drábem spočítat hodnotu dědictví. Copak nechat, ale hlavně si to musíme i zaplatit.
Těžko se vrchnosti vzpírat a tak jsem podvolil a kontaktoval na "doporučení" známých profesionálního odhadce. Nemají to těžké, odhadování asi jednoho neuživí a tak jsou to zhusta realitní makléři. A těm se naopak vede moc dobře, takže s potenciálním klientem zacházejí velmi socialisticky.
Long story short. Asi měsíc mě milý pan Schwartzbach krmil historkami o tom, že neví kde mu hlava stojí a pak mi došla trpělivost. Na barák se již dávno šel podívat a bylo zapotřebí jen sepsat papír a opatřit ho potřbným beranem. Zjevně práce na minimálně další měsíc. Takže jsem se pokusil domluvit na dalším, tentokrát dost blízkém a konkrétním termínu. Nesouhlas úředníkův a můj údiv, že si nechá již takřka hotovou zakázku utéct.
No a v úterý se pojedu s jiným odhadcem podívat zase na ten barák. Nechci to zakřiknout, ale přišel mi, alespoň po telefonu o poznání spolehlivější. Ale vím, jsem optimista.

pátek, září 03, 2004

Další den v učení

Zatím co v minulých dnech jsem se jen seznamoval se základy magie, podepisoval prohlašení o nezneužití budoucích znalostí a cvičil základní kouzlo Krýejtmadžiklajt, tak dnes jsem pokročil. Světlo už mi jde a tak mi muj šéf-mistr-učitel ukázal jak na Fajrból a Flejmšíld. Moc mi toho k tomu neřekl a nechal mě v učení pěkně plácat. Plamínky mi už lítaj i z uší a samotná ohnivá práce stojí, nebo se přinejlepším vleče.
Ale řikám si, že není zas až tak spěchat. Zlaťáky naskakují sice pomalu ale jistě. A né, že bych je už neměl dopředu utracené. Každý nejmíň třikrát.