Loreta's Screem

pondělí, července 24, 2006

Feťáci a socky, jo a ještě kriminálníci

Být single po tolika letech sdílení prostoru a času v páru je dost změna. Má to negativní podobu v podezřelých pátečních večerech, kdy se jeden cítí jako stará plechovka, ale zase se to rapidně zlepšuje o sobotách, kdy je stále ten samý plechovka absolutním pánem času.
Takže jsem přečkal páteční večer solidně podpořen civkou a vrhl jsem se do soboty. Kromě hobby zaležitostí jsem měl šábes oslavit stavbou Honezovic stanu. Si asi říkáte, že blbnu, že stan se vlastně staví v nulovém čase. Né tenhle. Tahle věc velikosti Tádžmahálu nám dala zabrat.
Jenda to vysypal na trávu vedle auta a už jsme nevěřili. Mrtě trubek, podlážek a dalších věcí. Nicméně ve chvíli, kdy jsme sehnali šest pomocníků, kteří různě drželi trubky, jsme měli vyhráno. Třípokojový stan, no, dobře dva plus garáž, jsme postavili asi za dvě hodiny úporné práce a já se velmi solidně spálil.
Píšu o stavbě, ale nějak jsem vynechal důvody. A taky o místě není ani slovo. Je zapotřebí tyto informace propojit. Megastan se vztyčil u Opaťáku, páč tam v podvečer byl plánován hácéčkový minifesťák.
Den pokračoval příjemně ke svému závěru a já se spálenými zády přijel na akci. Honéz byl nadšen z figur, které tam potkával a se kterými se zjevně dobře znal. Dle jeho slov samé fetky, socky a kriminálníci. Tak jako jo, každej tam byl jak obrázek. Kérka jsem si radši prohlížel z povzdálí, páč jsem se obával o čumák.
Muzika byla hustá jak med lesních včel a pivo mělo pokojovou teplotu. Tak jsem si radši dal i klobásu. Po několika panácích dost odporného alkoholu se světovou značkou Brandy jsem se začal i bavit s místními. Vlastně to byla taková dost uzavřená společnost. V jedenáct ukázněně zmlkla kapela a už se jen interně rokovalo a dost chlastalo. Hovor v malém kroužku s Juanou pološílenou, polonalomeným Honézem a impresionistickým párem Lucka a Petr mě vyčerpával. Když o tom tak přemýšlím, tak si vlastně ani moc nepamatuju o čem, jestli vůbec o něčem, jsme mluvili. Sdílení prostoru, času, reality a alkoholu.
Chvíli po půlnoci, teda já si pamatuju jen že bylo po půlnoci, v tu chvíli věřím, jsem zapnul autopilota a v družné konverzaci s Juanou jsem naskočil na kolo. Pak už jen domov, válenda a ráno kocovina.

Podle zpráv jsem odjel zcela akorát, neb "padla facka na bále". A každý z těch chlapců byl větší než já, víc osvalenější a rozhodně víc ožralej. Tak si říkám, že to byla klika.

Důležitý je ale ten kontrast. Kravský život kancelářeské krysy tady a tam ty feťáci, socky a kriminálníci. Možná jsem se v tý škole učil nějak moc...

3 Comments:

Okomentovat

<< Home